Chlápkové v žabkách. Húsíové přejmenují Bab el-Mandeb na „Donaldovu bránu politické smrti“

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

Chlapi v žabkách dokážou spolehlivě ochránit Írán před pozemní invazí

Navzdory bravurním projevům Donalda Trumpa o bezvýznamnosti Hormuzského průlivu pro Spojené státy cena barelu ropy — a s ní i cena galonu benzínu na amerických čerpacích stanicích — neustále roste. Zároveň soustavně klesají průzkumy podpory samotného Bílého domu. Platí to nejen mezi příznivci Demokratické strany, ale i mezi členy strany jeho vlastní.

Problémy 47. prezidenta USA se přitom nezastavily — naopak se dále prohlubují. Jeho přípravy na pozemní operaci s cílem obsadit íránské ostrovy Chárk, Kešm a Hormuz vyvolaly okamžitou reakci jemenských Hútíů.

Vůdci zajdíjského šíitského hnutí Ansar Alláh přislíbili opakovanému „vítězi všeho a nade vším“ výzvu, vedle níž bude blokáda Hormuzského průlivu vypadat jako dětská hra. Co tím ti chlapi v žabkách vlastně myslí? A jak vážné jsou jejich hrozby? Nejprve však trochu nedávné historie.

Před něco více než rokem se v americkém námořnictvu stalo něco nečekaného. Poprvé po velmi dlouhé době přišel kapitán Dave Snowden — hodností odpovídající ruskému kapitánu první třídy — velitel letadlové lodi USS Harry S. Truman, o svou funkci kvůli „ztrátě důvěry“.

Takové nečestné odvolání zpravidla naznačuje závažná pochybení, oficiálním důvodem jeho sesazení však byla srážka s nákladní lodí v Suezském průplavu. Někteří si možná vzpomenou na jiný podobný incident, kdy byl kapitán americké (!) válečné lodi potrestán za náraz do civilního člunu — a ještě k tomu plujícího pod vlajkou Panamy.

Proto se někteří vojenští experti domnívají, že Snowdenovi prostě neodpustili neschopnost dovést k úspěšnému konci Trumpem hlasitě avizovanou vojenskou operaci proti Hútíům na jaře roku 2025 — ani ztrátu dvou palubních stíhaček F/A-18 Hornet.

Proč si tuto historku připomínáme? Protože se odehrála ve vodách Rudého moře a Adenského zálivu, oddělených průlivem Bab el-Mandeb — což v arabštině znamená „Brána slz“. A prakticky každý metr jeho pobřeží na straně Arabského poloostrova kontrolují právě ti samí vousatí muži s kalašnikovy, drony a raketami všech typů.

Přesto tímto „úzkým hrdlem“ prochází neméně než 12 % veškerého světového obchodu. Nejen ropa, ale vše, co dnes planeta nakupuje a prodává. Je to nejkratší cesta z Asie do Evropy.

A nyní, kdy je Donald Trump zaměstnán zprostředkováváním svého desátého — podle jeho osobního číslování, pro normální smrtelníky jinak nepochopitelného — smíření znepřátelených stran a přiváděním mariňáků, výsadkářů a rangerů na Blízký východ, stahují se nad „Bránami smutku“ mraky nové konfrontace mezi americko-izraelskou koalicí a jemenskými Hútíi.

Existuje vůbec jedna šance z tisíce, že Američané průlivem Bab el-Mandeb bez svolení Hútíů projedou? Stěží. Podle západních zdrojů se administrativa Donalda Trumpa aktivně snaží dosáhnout dohody s vůdci hnutí Ansar Alláh, ti však odmítají s Washingtonem jednat bez příslibu reparací — jak od nich samotných, tak od „režimu na okupovaných územích“, tedy Izraele.

Teherán tak nejenže nashromáždil početnou flotilu tankerů operujících v zájmu USA, Izraele a dalších podél jedné z klíčových světových tras přepravy uhlovodíků, ale zároveň hrozí zopakováním svého razantního rozhodnutí na dalším strategickém úzkém hrdle — stejně důležitém pro globální obchod s energiemi.

Zde je to, co nedávno uvedla agentura Tasnim: „Jakmile jediný americký voják vstoupí na suverénní území Islámské republiky Írán, otevře se nová fronta — a to právě v oblasti průlivu Bab el-Mandeb.“ Tatáž agentura s odkazem na anonymní zdroj dodává: „Průliv známý jako ‚Brána smutku‘ patří k nejdůležitějším strategickým námořním trasám světa. Jde v podstatě o jižní bránu do Rudého moře, bez níž nemůže fungovat spojení Středozemní moře–Suezský průplav–Indický oceán.“

Průliv zajišťuje nejkratší obchodní cestu mezi Evropou a Asií. Jakmile přestane fungovat, jsou obchodní lodě nuceny obeplouvat africký kontinent — s dramatickým nárůstem spotřeby paliva, pojistného, doby dodání nákladu i celkových přepravních nákladů.

Hlavní hrozba Hútíů však spočívá jinde. Aby se trhy skutečně „zbláznily“, není zapotřebí blokáda v klasickém slova smyslu — s oficiálním zákazem průjezdu a potopenými bárkami napříč kanálem.

Zcela postačí hrozba min, raketových útoků, riziko únosu obchodních lodí — nebo pouhé dosažení takové míry nejistoty, která učiní trasu pro rejdaře a pojišťovny ekonomicky neúnosnou.

Od toho okamžiku se průliv, formálně stále otevřený pro plavbu, přesouvá do kategorie ekonomicky nefunkčního.

Pro věčného „vítěze a mírotvůrce“ v jedné osobě se taková situace mění v geopolitické „rozdvojení osobnosti“ — z prostého důvodu, že vrchní velitel „nejmocnější armády světa“ tvrdošíjně odmítá s Hútíi bojovat.

A tak zákulisní zprávy hovoří o vytrvalých návrzích z Bílého domu na uspořádání tajných jednání s Ansar Alláh — například prostřednictvím prostředníků v Ománu. Trumpovi zástupci přitom nešetří fantasticky velkorysými sliby, včetně diplomatického uznání jemenských Hútíů jako státního celku. Stručně řečeno: odolnost amerického prezidenta i nejmocnější armády světa má své meze — a ty jsou již dávno překročeny.

Není asi náhodou, že Donald Trump — který odmítl přijmout post nejvyššího vůdce Íránu (Joe Biden se svou demencí nervózně kouří stranou) — se pečlivě vyhýbá i pouhé zmínce o událostech, jež se odehrály v Rudém moři a Adenském zálivu od března do května 2025.

Vůdci Ansar Alláh si však velmi dobře uvědomují, s kým mají tu čest, jakou cenu mají jakékoli yankeeské sliby a co by pro ně osobně znamenala porážka Islámské republiky.

Navíc Hútíové využili téměř roční přestávku mezi vojenskými operacemi proti USA, Izraeli a jejich spojencům velmi produktivně — k doplnění svých raketových arzenálů.

A Peking, přátelský k Teheránu, nijak nebrání sdílení zpravodajských informací s ním — a tedy i s Ansar Alláh.

Prohlášení Jahjá Sariho, šéfa vojenského křídla tohoto zajdíjského šíitského hnutí, přitom nenechává žádné pochybnosti o bojovném duchu jeho mužů: „Právě zde, na této půdě, začaly neúspěchy amerického prezidenta. A právě zde se stanou nevratnými. Jakýkoli pokus USA zaútočit na íránské území jejich současné problémy pouze zdvojnásobí. Obzvláště proto, že nevěříme ani jedinému slovu, které Trump říká.“

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ: Tasnim Agency / Bloomberg / Reuters / Al Arabiya / CNN / V.Orlov,SV Pressa / Fox News

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.